Podzimní závody Sedlec 2013

Před rokem jsme tyto závody vyhráli, a proto bylo jasné, že se i letos pokusíme na tento úspěch navázat…jak to dopadlo, si můžete přečíst v malém článku níže…

Příprava proběhla do posledního detailu od zakrmování, přes návnady až po sonar. Jediné nač se připravit nelze je losování lovných míst a těch není ze strany penzionu zrovna na rozdávání. Počtem 10 týmu se 40 pruty si připadáte jako sardinky. Bóje pro zavážení se potkávají s protivníky a celý proces přípravy lovného místa vypadá jako manipulace s kamionem na dětském hřišti…dá se vlastně říci, že nejlepší místa jsou ta krajní, tedy od 1 do 3 a od 12 po 14…

My už sem jezdíme nějaký ten pátek a tak víme, že vylosovat místa pod penzionem nebo hned za hrází rovná se poloviční neúspěch…

Vylosovali jsme číslo 11, tedy přesně to místo o kterém víme, že pro závody je nejméně vhodné…není prakticky kam usadit bóji, protože protínáte soupeře, kteří zavážejí od penzionu z čísla 8 až 10 a z levé strany máte 12, která vám znemožní využít oblíbených stolíků…

Vybaveni člunem s echolotem jsme vyrazili najít ten správný flek…z počátku šlo vše hladce, na vodě jsme byli prakticky sami a tak vybrat místo bylo jednoduché…ovšem na vodu se začali tlačit další rybáři a ti nám „slušně“ vysvětlili, že my tady žádnou bóji rozhodně mít nebudeme…

Ze slibně rozjeté akce se stalo fiasko, jediné místo bylo uprostřed rybníku, kde nebylo ani záludné dno natož hrana, která by slibovala nějakou šanci na úspěch…vlastně se dalo říct, že prostor, kde byla naše bóje, nenavštívila žádná ryba od doby, co byl Sedlec na pokraji vypuštění, ale to jsme zjistili až druhý den, kdy nás napadlo projet fotografie z roku 2006, kdy jsme tu byli na první výpravě a vody tu bylo po kolena…

Řekli jsme si, že nebudeme házet pruty do žita (asi proto, že široko daleko žádné žito nebylo) a zkusíme dát na rady starších a využít hlubší vody u výpusti, kam by se mohly večer stahovat velké ryby…a druhá bóje šla přímo k ní…

Čím vším jsme zakrmili tu rozebírat nebudu, protože šlo o delikatesu, se kterou jsme měli mít pohár na dosah…

O ulovení první ryby nám ani nešlo, protože jsme se soustředili na noc, kdy měli přijít první kapři a možná právě proto byl ve výbavě rum se kterým jsme se vydali k sousedům na seznamovací večírek…

„ ahoj, ahoj, co nám nesete, my, že rum a oni no výborně my ho máme taky a jako bonus tulamorku…

Fajn, prý dáme z flašky za korunu…není problém…já se napil jako normální člověk, opravdu za tu korunu, ovšem kolega Vladko se napil hned za bůra a bylo jasné, že dnešní noc přinese všechno krom ryb…po hodině seznamování jsme usoudili, že je čas jít na kontrolu prutů, uvařit čaj s rumem a čekat na záběr…

Kolem půlnoci dorazila milá návštěva z Penzionu s grokem a bylo nám fajn…Vladko ovšem usoudil, že by bylo dobré mít ještě nějaké pivo, které nám došlo už na večer a že rád dojde pro další…nic jsem nenamítal, páč i já jsem usoudil, (asi díky tulamorce) že dát si studené pivo při 0 stupních je vlastně dobrý nápad…

Vladko se vrátil a dostal opět jeden ze svých dobrých nápadů…prý půjdeme ještě na malou sousedskou návštěvu…natož já věděl, že je dobré být při smyslech, kdyby nedej bože zabrala nějaká velryba a raději se slušně omluvil…

Po 1 hodině jsem si řekl, že by bylo dobré se jít trochu prospat…přeci jen jsem tu již párkrát byl a vím, že ryby šli vždy od 3 do 5 ranní a to budu již fit…

Kolem 3 hodiny mě ovšem nevzbudil oblíbený zvuk příposlechu, ale Vladko s hláškou, že nemá nos…Když tohle zopakoval asi po 10, tak jsem si řek, že na tom asi něco bude a vylezl z bivaku…pohlédl jsem na Vladka a usoudil, že nos sice má, ale rozhodně ne ve stavu, se kterým odcházel za sousedy…boule na čele a odřeniny mi připadaly v pořádku a jako samozvaný lékař jsem ho poslal na kutě…

Ráno bylo krásné, slunce se klubalo na obzor a pruty ve stojanech stály tak jsem je zanechal zhruba před 12 hodinami…zato kolega vypadal jako by ho přejel parní válec…nejdřív jsem myslel, že se srazil s místním jelenem, který tu v říji lákal srny na rande, ale této dosti nepravděpobodné situaci jsem sám nevěřil a nechal si rád vyprávět příběh o selhání čelovky a kroku do neznáma…až v neděli jsem se dozvěděl, že sousedé mu zamávali a poslali milého Vladka skrze křoví naším směrem…

Celý den byl klid…čaj s rumem, pivo a diskuze jestli nebylo lepší vzít sebou košíky a vyrazit do nedalekého lesa na houby, (možná příště) kde by o nějaký ten úlovek nouze nebyla…

Znovu na loď, znovu hledáme lepší místo, kde by se dala ulovit nějaká ryba, teď už bychom byli rádi i za karase či plotici…alespoň nacpat udírnu si říkáme…

Večer se nese v duchu zoufalství…chvilku nám zpestřila partička šachu a rozhodnutí, že příště budu losovat já, protože Vladko neměl svůj den, natož víkend…

Jdu spát, řekl rozhodně kolega a šel se instalovat do spacáků…měl 2 plus nějaké deky a termo prádlo no prostě než zalezl, uběhla dobrá čtvrthodinka…a protože chtěl mít na noc svěží dech, (nevím proč) rozhodl se použít ústní sprej…uslyšel jsem jen 2 x psst psst…Vladko vyjel z bivaku, jako kdyby měl záběr, o kterém se mu už od dětství zdají ty nejdivočejší sny…zíral jsem na něho jako z jara…co se děje, ptám se nesměle…ty vole já si místo aloe stříknul do huby carp doktor (sprej na hojení ran rybám) v tu chvíli jsem musel svým smíchem vyplašit i toho jelena co se tu celý víkend marně snažil získat nějakou laň na hezké chvilky…

Nastal konec závodů, krom počasí nám vlastně neudělalo radost nic…pomalu jsme sbalily věci a čekali na vyhlášení vítězů…

Největší kapr měl 85 cm a chytil jej pozdější vítěz závodů „Zeman Tým“

První kapr měl 64 a chytila ho jediná žena na závodech hned v odpoledních hodinách první den.

Jinak se nachytalo pouze 9 kaprů a jeden úhoř 90 cm…na 40 prutů hodně slabé, ale příčin bylo hned několik, první bych viděl studenou vodu…přes den kolem 10 stupňů…pak hluk který většina týmů způsobovala a také velký počet lodí, které neustále kroužily po rybníce…

 

Na příští závody vyrazíme určitě znovu, ale tentokrát i s košíky a kytarou…