Sedlecký Kapr

Den „D“ konečně nastal a zástupci našeho sdružení se opět zúčastnili rybářských závodů. Tentokrát jsme se vydali na nám velmi dobře známý revír-rybník Sedlec u Maštova, který během roku nepravidelně navštěvujeme a kde i vlastně před mnoha lety vznikl prvopočáteční nápad na založení našeho spolku…

Na závod snad nemohl vyrazit nikdo jiný než Radek, který je skutečně na Sedleci na rybách víc než kdekoli jinde a předseda sdružení Lucek, který si nenechá žádné rybářské klání nikdy ujít…Zájem o start měli tentokrát i jiní členové spolku, ale z důvodu omezeného počtu startujících jsme nakonec od tohoto záměru ustoupili s tím, že dva zástupci budou stačit a přenecháme další místa i jiným, přespolním borcům. Jak se později ukázalo, mohla klidně vyrazit celá naše organizace a ještě by zbylo dost místa na ostatní, ale k tomu až později…

Nyní něco málo k pravidlům závodu. Lovit mělo maximálně 27 rybářů od pátku 7.9. 17.00 hod. do soboty 8.9. 17.00 hodin, na dva pruty s jedním návazcem, na libovolnou nástrahu, zavážení povoleno pouze s vlastní loďkou(jindy se zde dají zapůjčit), nutnost použití podložky a septo carpu. Sakování ryb jen na dobu nezbytně nutnou a lovit měl každý sám za sebe, ale byla možnost vzájemné pomoci rybářů.

Nyní to podstatné a pro mne nejpodivnější pravidlo-bodované ryby budou úplně všechny!!!

(kapr,okoun,sumec,karas,štika,jeseter,úhoř,pstruh,amur,cejn,perlín,plotice,lín,candát,treska,kosatka) – no prostě snad všechny ryby, které člověk zná, ALE musí měřit minimálně 35 cm!!! Což mi přijde na závod jež se jmenuje Sedlecký Kapr a na revír, který je navštěvován víceméně jen kapraři jako dosti podivné rozhodnutí.. Kapři se zde loví z 90% pouze na vyvážku, což představuje vzdálenost minimálně 200 metrů k protějšímu břehu a vůbec se mi nelíbila představa, že než zakrmím, zavezu,

případně zdolám kapra kolem 70 ti cm, který je tu početně snad nejvíce zastoupen tak tou dobou bude mít nějaký zručný feedrař či plavačkář plný vezírek ze břehu chycených cejnů a karasů a já si tím pádem můžu o nějakém slušném umístění nechat jenom zdát!!! Přeci není možné aby byla ušlechtilá ryba jako je např. Kapr nebo Amur na jejichž ulovení je většinou zapotřebí doba i několika hodin bodována stejně jako ryba plevelná!!! No nic, snad toto pravidlo pořadatelé pro příště změní, jinak by se tyto závody do budoucna mohly proměnit v plavačkový souboj, který budu jakožto ortodoxní kaprař se vším všudy rozhodně ignorovat…

Na místo jsme přijeli s velkou časovou rezervou a tak jsme se usadili v místní velmi pěkně stylově zařízené hospůdce, kde již bylo několik závodníků čekajíc na příjezd dalších účastníků klání…Ale ti stále nepřicházeli! Co se děje, říkal jsem si, to přeci nemůžeme být všichni, vždyť tu skoro nikdo není!! Jak se později ukázalo, zde udělali pořadatelé další ne moc šťastné rozhodnutí a sice to, že ten kdo se chtěl do závodu přihlásit tak se pouze telefonicky zaregistruje s tím, že startovné zaplatí až po příjezdu…Naneštěstí pro ně se noc před závody razantně změnilo počasí a snad po třech týdnech krásného babího léta přišlo prudké ochlazení s přeháňkami a silným nárazovým větrem. To byl asi zřejmě také důvod, proč mnoho původně ohlášených lidí nedorazilo a z původně zamluvených 27 se zde nakonec sešlo asi 15 nebo 16 závodníků. Tím pádem také pořadatel přišel o pár slušných tisíc na startovném a jak později sám poznamenal “tak to máme ponaučení pro příště“

Losování tedy začalo s mírnou časovou prodlevou. Za nás šel losovat Radek a stačilo, aby losoval jen on jelikož většina startovních míst je uzpůsobena pro dva rybáře, což ovšem v pravidlech nebylo zdůrazněno…

Vylosoval číslo šestnáct, což bylo místo na návětrné straně vlevo od stavidla zde známé jako

”U betonové kostky“.A větrné opravdu bylo, západní vítr s deštěm nás bičoval po celou dobu závodu….

Kvapně jsme se přemístili na naši pozici, bleskurychle zbudovali tábor a vyrazili na vodu najít hranu,   která se zde jak Radek říkal nachází nedaleko břehu…Během několika málo minut jsme jí také objevili. Dno tu příkře padá z necelých dvou metrů na pět a to nějakých 30 metrů od břehu!! Paráda, říkal jsem si, nebudeme muset alespoň v tom vichru zavážet a tím ušetříme čas i námahu. První bójku jsme tedy umístili na vrchol a druhou na samý konec této pěkné hrany. Zakrmili jsme mixem pelet, vařené kukuřice, krmítkovky a boilies…Jelikož se zanedlouho mělo stmívat, tak se Radek rozhodl nastražil rovnou boilies a já to do tmy zkoušel na krmítka a před-prutového policajta…Bohužel neúspěšně,v prudkém nárazovém větru a občasné dešťové přeháňce nebylo téměř možné identifikovat záběr…

Kolem jedenácté v noci přišel rozhodčí a sdělil nám, že se zatím chytly jen čtyři ryby navíc pokaždé někým jiným a prozatím největší ryba je kapr 72cm… Tak to mi stačí ráno chytit dva cejny 40 cm a jsem na prvním místě, pomyslel jsem si při nastražování boilies očekávajíc co přinese noc a jak mě Radek ujišťoval tak to mezi jednou až třetí hodinou ranní začne…:)

Nezačalo, až na pár sporadických pípnutí jsme se za celou noc záběru nedočkali…Ráno jsem tedy znovu vyndal pruty s krmítky a také Radek odněkud vyštrachal feederový prut a začali jsme se pokoušet o nějaký úlovek bílé ryby, když už je tak královsky obodována… Lehko se to řekne, hůř ovšem provede, bílá ryba totálně naše nástrahy ignorovala a nejen naše o nějakého cejnka, karase, nebo zbloudilého menšího kapříka se v tu chvíli pokoušela většina závodníků…Bezúspěšně… Nepříjemný studený vítr šel přímo proti nám a lov na před-pruťáky a feeder byl prakticky vyloučen, stejně jako včera večer…Na druhou stranu jsem si říkal, že naše místo vlastně nemusí být tak špatné, představa, že v tom nečase vyrážím na vodu zavážet se mi vůbec nezamlouvala a já doufal, že je pouze otázkou času, kdy ryba najde připravenou hostinu u naší hrany…

Z přemýšlení a uvažování mě po jednom velmi silném nárazu větru vytrhl zvuk něčeho praskajícího…Byl to můj rybářský deštník, který nám sloužil jako přístřešek před deštěm a ačkoli ukotven do třech stran provazy nevydržel jeden z nárazů, přetočil se a prasknul v kloubu…Bezva teď budu muset při každé přeháňce sedačku uklízet do bivaku…

 

Kolem poledne nám rozhodčí řekl, že jeden rybář má už čtyři kapry a další se ho snaží dohnat karasy

do kterých se někde trefil a dosahují bodované velikosti…

Kolem patnácté hodiny se na mém levém prutu, kde byla nastražena medovka ozvalo krátké pípnutí a swinger jen lehce poskočil a propadl se, neváhal jsem a razantně zasekl! Hurá první ryba byla na háčku! Byl to cejn, ale bodované velikosti jen těsně nedosahoval, škoda…Nastražil jsem tedy znovu to samé a čekal, že konečně začne mohutný finiš ze zadních pozic…Finiš však nezačal a já nakonec zůstal jen u této nebodované rybky…

 

17tá hodina se mezitím neúprosně přiblížila a začínalo být jasné, že z tohoto extrémního závodu, co se počasí týče,vyjdeme naprázdno…

 

V pět hodin bylo dobojováno a na vítězství nakonec stačili čtyři kapři od 50 do 75 cm a to hlavně díky tomuto sychravému počasí, protože být normální teplý slunný den tak by závodník specializující se na bílou rybu měl nachytán nejméně barel cejnů a karasů, které tu skutečně není problém přes den nachytat…

Na vyhlašování vítězů jsme se přemístili do krásně vytopené hospůdky a vítězní borci převzali pěkné ceny v podobě čerstvě ulovené zvěřiny…

Většina však poseděla jen chvíli, jelikož naše rybářské výbavy zůstaly u vody bez jakéhokoliv dozoru. Navíc jsme měli všichni povolenku zakoupenou až do neděle tak se všichni vrátili k vodě chytat ryby, teď už jen mimo soutěž…Zde je nutno poznamenat další pro mne, né moc pochopitelnou věc a to, že se závod nekonal až do neděle!! Sakra proč?!? Všichni co se závodů účastnili stejně do neděle zůstali a tak se mohlo klidně zápolit třeba až do nedělního poledne…Toto a také výše zmiňované věci však chtělo nastavit již před závody… Necháme se tedy překvapit co přinesou příští ročníky…

 

I přes tyto menší nedostatky prameníce více méně z nezkušeností pořadatelů musíme tyto závody ohodnotit pozitivně, jelikož Sedlec je pro nás vždy balzámem na těle i duši…

 

 

Za Kaprteam Málkov o.s. se loučí předseda Lucek