Račice 2010

Květen se nezadržitelně chýlil ke svému konci a my se vypravili na další rybářské závody, tentokrát znovu po dvou letech zabojovat o „Putovní pohár předsedy českého rybářského svazu“ na Račický kanál u Litoměřic.

Odjezd byl naplánován, na 3 hodinu ranní, abychom dorazili na místo již v 5:30 a díky tomu měli možnost si vylosovat takové závodní číslo, které zaručuje, že budeme při závodech sedět všichni pohromadě. Ale nebyli by, jsme to snad ani my, kdyby opět nenastaly nějaké komplikace.

Po příjezdu na místo a pečlivém „přečtení vody“ jsme se začali chystat k přípravě vnadící směsi, která se měla skládat z několika kilogramů vnadící směsí a dvou litrů moučných červů, speciálně pro tyto závody zakoupené. Jaké však bylo naše překvapení, když jsme výše zmíněné rybí pochutiny v žádném našem voze nenalezly. Následoval kontrolní telefonát do místa našeho bydliště a hned bylo jasné, že červi na rozdíl od nás měli svůj šťastný den, neboť zůstaly zapomenuty na parkovišti před klubovnou organizace…

No nedalo se nic dělat, dali jsme dohromady zbytky všeho, co kdo po batohu našel a vše důkladně promísili. 20 minut před samotným závodem byl udělen pokyn pro zakrmování lovných míst a bylo vidět, že snad kromě nás nikdo přípravu nepodcenil a během několika málo vteřin začaly do vody padat první koule obsahující zaručeně ty nejlepší přísady. Také my jsme se věnovali této disciplíně, ovšem poněkud kratší dobu než ostatní závodníci a tak jsme se už nemohli dočkat, kdy pořadatelé oznámí začátek závodu.

Ten přišel úderem 7:30 a hladina kanálu se proměnila ve velký průzračný terč, na který dopadaly návnady jako šípy vyslané za svou kořistí?

Sice jsme se snažili lovit ryby po anglicku, na feder, položenou s krmítkem i bez něj , dipované mini boilie, dokonce jeden náš člen vymyslel i nový způsob lovu a to „položenou plavanou“, ale bohužel zůstalo jen u tohoto snažení. Rybu se nám ulovit vůbec nedařilo. Prakticky po celé závody jsme neměli pořádný záběr a těch několik náznaků se snad ani za záběry počítat nedalo a jak se blížil neodvratný konec, převládal v nás pocit, že i z druhých letošních závodů vyjdeme naprázdno. Nebýt rozříznutého prstu našeho člena Hanse o plechovku kukuřice nic dramatického by jsme snad ani na těchto závodech nezažili…ten jediný kapřík 39 nestojí ani za řeč..Náš ryze kaprařský spolek prostě neměl bohužel proti plavačkářům nejmenší šanci…

Hodnotit tyto závody jako nevydařené by asi bylo na místě, jenomže v našem spolku máme předsedu, který nám dokáže vždy zvednout náladu a to i díky jeho mottu „Nevadí, že neberou, hlavně že jsme spolu“ nás rázem pasoval do role vítěze.

Do závodů se nakonec zapojilo kolem 100 rybářů a rybářek všech věkových kategorií a ačkoli to s předpovědí na víkend nevypadalo růžově, sobota se opravdu vydařila…

Prvních 10 závodníků bylo odměněno hodnotnými cenami a ostatní byli v očekávání, zda se k nim nakloní štěstěna alespoň v podobě výhry v tombole, ve které bylo přichystáno spousty zajímavých cen. V té se nám nakonec nějakou tu cenu podařilo „urvat“ a tak se domu s prázdnou nejelo…