Rybářské závody „O pohár předsedy ČRS-Račice 2008“

Dne 7.června 2008 jsme vyrazili na další rybářské závody, tentokrát ve složení-Sekura, Karlos, Lucek, Netvor a náš nový člen Hans.Start závodů byl tentokrát až v osm hodin ale jelikož jsme chtěli být při závodě vedle sebe,chtěli jsme být při prezentaci,která začínala už v 6.00 mezi prvními…Zůstalo však jen u zbožného přání…
Odjezd byl tak jako vždy naplánován na brzkou ranní hodinu a to na čtvrtou hodinu u smrku před pensionem. Ve 4.05 jsme byli kompletní až na našeho kamaráda Netvora a jak jsme záhy zjistili po telefonu, pana podnikatele jsme právě probudili, takže nezbylo nic jiného než na něj dalších třicet minut čekat, protože měl nabrat další dva spolujezdce… Ve 4.35 Netvor konečně dorazil a tak kolona dvou, naložených vozidel tryskem vyrazila směr Račice… Trysk ovšem skončil hned na první benzínce při cestě v Mostě, kde proběhlo „menší“ občerstvení a tak jsme ještě ve 5.00 byli zhruba 70 km od místa konání závodů…
Již na výjezdu z Mostu nás však zastihla první komplikace v podobě objížďky, následovalo tedy první z několika našich otáčení a hledání správného směru. Netvor zapnul navigaci a to nejen tu ve vozidle ale bohužel i tu ve svojí hlavě, což se později ukázalo jako jasný přehmat…:) Při průjezdu Litoměřicemi dopravní značky a navigace ve voze jasně říkali „po 100 metrech odbočte doprava“ale na to Netvor jen suše poznamenával „Co to je za blbost, co to ta navigace mele“ a vydal se jinudy než mu bylo avizováno…Jeho vnitřní navigace asi věděla o cestě do Račic mnohem víc :). Záhy bylo jasné, že se musíme znovu otočit což ve městě nešlo zrovna jednoduše a jak jsme se později dozvěděli od Karlose, který jel s předsedou v druhém voze za námi, Sekura tyto situace dost těžce psychicky snášel. Jeho „pochvalné“ výkřiky na adresu Netvora zde snad ani není možno publikovat…:) Ve Štěstí se znovu opakovala situace, kdy navigace udávala pokyn zde odbočte doleva a Netvor jel opět podle své hlavy. Následovalo další otáčení v městském ruchu a Sekura už dával jasně najevo, že mu brzy navigaci nejspíš vyrve z auta a omlátí o hlavu…
A tak jsme, po menších nezdarech s hledáním směru a s menším zpožděním konečně dorazili na místo konání závodů…

Čas ukazoval 6.30,a naštěstí pro nás, zde bylo zatím jen asi 50 závodníků ale i tak už zbývala jen dvě místa kam by jsme se všichni vešli vedle sebe. Proto byl vyslán Karlos, se svojí šťastnou rukou, aby se do jednoho z dvou možných sektorů strefil. Jeho ručka šmátralka v koši s čísli neomylně vylosovala místa přesně kam jsme potřebovali a tak jsme se mohli pomalu začít připravovat na závod…Mezi tím ještě Netvor způsobil menší poprask u stolku s lístky do tomboly. Paní která lístky prodávala jich pár také mimoděk nabídla Netvorovi netušíc že má před sebou velmi hravého hocha…Netvor si jich pro začátek hned koupil za 500,-Kč,při ceně 10 Kč za kus se to jak říkal rozhodně vyplatí a tak milá paní musela narychlo povolat posily na razítkování hromady lístků které si náš chemik hodlal odnést…


Po příchodu k vodě jsme zjistili, že bójky, které tam mají celoročně veslaři rozmístěné jsou staženy jen asi do tří čtvrtin k opačnému břehu a to po celé délce kanálu. Ryby a olympionik Martin Doktor se samozřejmě ukazovali přesně na druhé straně mezi nimi…Netvor pravil, že v tom nevidí problém a že zkusí aspoň trefit olůvkem reprezentanta a poslal svojí 100 g helikoptérovou montáž přesně daným směrem .Nebylo tedy žádným překvapením že po asi třetím zkušebním hodu zůstal viset na ocelovém laně, které spojovalo bójky a bylo skryto pod hladinou a tak si ryby i Martin Doktor mohli oddechnout…V osm hodin jsme tedy začali opatrně zakrmovat a nahazovat. Bylo nám jasné, že na těchto závodech, kde byla jakákoli bílá ryba bodována 5ti body za kus nemáme proti plavačkářům nejmenší šanci, ale i tak ceny za nejdelšího kapra a nejdelší rybu byli lákavé i pro nás…


Slunce se do nás zezadu pořádně opíralo a naše hlásiče samozřejmě ani nehlesli. Sekura projel svůj kufřík s návnadami dvakrát tam a zpátky ale nebylo mu to nic platné a rozmrzele si pak už jen něco brblal pod fousy…Jen Hans měl na kontě pár bodíků za tři okounky, které zdolal hned ze začátku závodu ale poté už ani on se svými feederovými proutky nezaznamenával žádný kontakt s rybou…Po několika nekonečných hodinách se však před jeho sektorem začali ukazovat ryby u hladiny. Zkusil tedy nabídnout rohlík na mlaskačku, ale bez odezvy. Poprosil tedy vedle sedícího Lucka o trochu bonduellek a nahodil směrem k rybám.Záběr následoval prakticky okamžitě po dopadu kukuřic na dno.Ryba se mohutným plácnutím vyvalila u hladiny a namířila si to přímo do bójek.Hans se svým feederovým prutem a monofilem o průměru 0,18mm neměl nejmenší šanci…:) Podle domorodce, který vše pozoroval ze břehu vysoko nad námi se jednalo o kapitálního amura… Ostatní, kteří do té doby v klidu podřimovali ve svých křesílkách začali okamžitě nabízet kukuřici. ale amuři již nejspíš odtáhli k Doktorovi do pergoly na kafe.
Od východu se začínali dosti rychle stahovat tmavé mraky a byli předzvěstí blížící se bouřky. Tou dobou bylo již kolem12té hodiny a do konce závodu nezbývalo mnoho času a než jsme se nadáli bouřka byla nad námi. Hromy a blesky jen lítali a začalo hustě pršet. Netvor se raději uchýlil do bezpečí svého vozu a jeho pruty dostal na starost vedle něho sedící a pořádně od lijáku promočený Sekura. Také ostatní zůstali u svých prutů očekávajíc co náhlá změna počasí provede s rybami…V tom se ozvalo všemi dlouho očekávané píííííííííp jak se rozezněl Netvorův signalizátor.Sekura chvíli nevěřil vlastním uším, že se jedná skutečně o jízdu a dlouhými skoky se již hnal k chemikovo prutu. Následoval zásek a již klasické Sekurovo výkřiky“to je hovado“,“ten má deset kilo“…Netvor mezi tím z auta uviděl špičku svého prutu a přiběhl i on, zjistit co se děje. Sebral Sekurovi prut z ruky a jal se zdolávat to „hovado“ sám. Zanedlouho byl kapr na břehu a mi ho mohli přeměřit. Byl to nakonec kapr o délce 50cm…To byla také jediná větší ryba, kterou jsme ten den zblízka viděli a z důvodu nepřetržitého deště nedošlo ani k její fotodokumentaci, jak rychle jí Netvor vypustil zpět do vody…


Ve 14 hodin přestalo pršet a to byl také konec závodu v Račicích. Následovalo občerstvení, vyhlašování vítězů a bodovaných míst…Velká chvíle pro našeho člena však také přišla a to při vyhlašování tomboly…Netvor třímajíc v ruce sto řádkový soupis se všemi svými zakoupenými kupony, měl jich nakonec za 1.000Kč,jen čekal, kdy padne to jeho „zlaté čísílko“ A skutečně padlo a ne jednou, když už si šel asi po páté pro cenu i předseda ČRS, který tombolu rozděloval do mikrofonu na Netvorovo adresu poznamenal, že to je už u tohoto mladého chlapce nějaké podezřelé… Netvor nakonec vyhrál ceny v hodnotě zhruba čtyř tisíc korun a snad jako jediný z našeho teamu s úsměvem opouštěl závody…

I přes neúspěch teamu závody v Račicích možná příští rok znovu navštívíme a to nejen z důvodu dobré dostupnosti ale i proto že Netvor se určitě bude chtít obout do tamní tomboly ještě důrazněji…

Petrův zdar přeje Lucek